Modlitba - Jitřní písně, Svatopluk Čech

Modlitba

Ó Ty, jenž řídíš člověčenstva dráhy,

moc dáváš národům, jim neseš zmar

a rukou všemohoucí držíš váhy,

v nichž kolísá se vojů skon i zdar:

až hrozná bouře rozhodnutí třeskne,

kde padne los i mému národu,

buď tam, kde ocel spravedlivá bleskne

za plemen uhnětených svobodu,

buď tam, ó Pane,

kde proti křivdě právo svaté stane!



Až národ plný zpupnosti a zloby,

jenž loupí jiným volnost’, vlast’ a reč,

a nad valnými zbitých plemen hroby

i na druhé svůj tasí kletý meč,

až léčkou zisku, postrachem i lestí

ku praporům svým připne světa půl,

by druhou podrobil své kruté pěsti

a pak i pomocníkům pouta skul -

Tam nebuď, Pane,

tam nechať hněv tvůj bleskem pomsty vzplane!



Až druhý lid, jenž sotva z jarma šije

sám vypjav, jiné poutá v okovy,

je tupí, vraždí, z jejich bídy tyje

a k jejich nářkům smích má surový,

až národ ten, - jenž cizí silou straší,

sám trpaslík, - v boj vyzve onu moc,

jenž nocí, dnem zlé svědomí mu plaší,

jsouc jeho rabům hvězdou v žalu noc -

Tam nebuď, Pane,

tam nechať metla Tvého trestu vzplane!



Až budou ústy chvástavými lháti,

že za osvětu, volnosť pádí v seč,

i jméno Tvé za clonu křivdy rváti -

Ty přehluš hromem pokryteckou řeč!

Nechť přestrojí se za rytíře ducha,

za vojsko světla proti barbaru:

hlas pravdy, práva dojde tvého ucha

přes licoměrných zbojců fanfaru -

Svým bleskem, Pane,

spal třásně liché, lží a klamem tkané!



Buď tam, kde škůdcům hrabivým se brání

rod ubohý, jenž snášel věky žal,

a živoj, jazyk, svobodu si chrání,

ty statky drahé, jež z Tvých rukou vzal,

kde o svůj úděl světový se hlásí,

a štěstí své a slávu budoucí,

buď tam, kde bídným vzchází hvězda spásy -

Ó vyslyš vlídně prosbu horoucí:

Buď tam, ó Pane,

kde slza lidu ztýraného kane!