18. duben 1937 - Abdrushin

18. duben 1937

               Před dávnými věky byla ve Světlém hradě bolestně pociťována

skutečnost pádu lidských duchů. Spoutali se rozumem, zpřetrhali

spojení se světlými vůdci, ba nedbali již ani naléhavých výstrah svých

pomocníků, kteří k nim mluvili lidským svědomím.

              Lidští duchové se odtrhli od světlých nitek nad sebou a řítili se

rychle a jistě do bezedných hlubin temnoty.

              Tu se rozhodla Láska Boží pro urychlený zákrok.

              Oddělí se od Boha Otce, vezme na sebe tělo člověka a půjde je

zachrániti od věčné zkázy.

              Ve věčnosti je tisíc let jako jeden den.

              Ihned se dalo tisíce pomocníků do práce.

              Podle věčných zákonů řízeni, prošli všemi říšemi a silou stejnorodosti

byli přitáhnuti k nejvýše stojícímu národu. Je to vědění ducha,

které určuje výši národa. Byl to tehdejší národ židovský, který

měl nejvyšší duchovní vědění, vědění o jediném Bohu.

              Po tisíciletí byl tento národ Židů moudře a pečlivě veden, vyučován,

cvičen a zkoušen, aby se mohl státi národem povolaným, národem

kněží jediného Nejvyššího Boha. Měl to býti národ učitelů, který

by učil všechny národy světa novému vědění, pod vedením ztělesněné

Lásky Boží, která sestupovala k zemi, aby přinesla Pravdu, kterou

lidé již ztratili.

              A vy všichni víte, jak strašlivě tento národ selhal. Nejen že Syna

Božího nepřijal, ale ještě jej podle a nenávistně zavraždil.

              Vy také víte, co je za to potkalo. Přestali být národem a byli rozprášeni

do celého světa, pronásledováni bez konce.

              Ježíš, Syn Boží, před svou smrtí zvěstoval přiblížení se království

Božího, které nastane, jakmile přijde Syn Člověka, aby soudil živé i

mrtvé.

              A historie se opakuje.

              Jako tehdy, při příchodu Syna Božího, tak i tentokráte při příchodu

Syna člověka, který již přišel k soudu, byl pro veliké, učitelské

povolání připravován celý národ.

              Po staletí velicí duchové a nesčetní pomocníci vychovávali tento

velký, mocný, povolaný národ. Měl býti mocný, protože Syn člověka

měl předstoupiti před celý svět v moci a slávě. Jazyk povolaného

národa byl pečlivě pěstován a broušen, aby mohl jasně a nemýlitelně

vyjádřit Slovo věčné Pravdy ke spáse všeho lidstva.

              Syn Člověka, poslušen věčných zákonů svého Všemoudrého Otce,

zrodil se jako člověk mezi lidmi tohoto povolaného národa. Musel

projíti všemi zmatenými cestami, vší špínou a hloubkou pádu,

aby mohl poznat jeho špatnost, která je Světlu cizí a tak jako první

najít cestu ven z hlubin pádu lidského ducha.

              V krátké době osvojil si všechno potřebné poznání a vystoupil ke

splnění svého poslání.

              Ale lidstvo padlo mnohem hlouběji než to mohlo být ze Světla

očekáváno.

              A byl to zase tak pečlivě připravovaný národ, který Božímu Vyslanci

podal číši plnou rmutu a utrpení. Nepochopením, zlobou a

nenávistí ztrpčil Jeho cestu až k zoufalství.

              I tento povolaný národ selhal. Sám sebe vymazal z věčné knihy

života a jde vstříc svému osudu.

              Vůle Boží tak rozhodla. Všechna milost a ochrana, všechno požehnání

a pomoc Božích pomocníků bude odejmuta velkému národu,

který zradil své poslání a dána jinému, malému národu. Národu,

který věren své tradici vždycky stát při pravdě Boží, pilně a věrně

přijímá Slovo Pravdy, snaží se podle něho žít a tím se urychleně připravuje

stát se vyvoleným národem služebníků Božích, kteří budou

učiti všechny národy nové moudrosti ve Světle Pravdy.

              Šťastný národ!

Prosím svého Všemohoucího Otce, aby vylil svou sílu a své požehnání

na malý národ Jeho věrných, aby rozmnožil jeho možnosti a

schopnosti k velikému poslání, k budování království Otcova.

              Amen.