Isaak Asimov, Konec věčnosti, 1955

Pozorovatel

    Harlan stál před vstupem do Času a přemítal o sobě z nového

zorného úhlu. Kdysi mu všechno připadalo velice jednoduché.

Kdysi se v životě řídil ideály, anebo alespoň hesly, pro něž se dalo

žít. Každé stadium života příslušníků Věčnosti mělo svůj smysl.

Jakže to vlastně znějí Základní pravidla?

    „Život příslušníka Věčnosti se dělí na čtyři fáze…“

    Tehdy mu všechno připadalo dokonalé, ale teď se to náhle proměnilo,

a co se jednou rozbije, nedá se už nikdy slepit dohromady.

    Pln důvěry prošel všemi čtyřmi fázemi života ve Věčnosti.

V prvé patnáctileté periodě nebyl příslušníkem Věčnosti, ale pouhým

obyvatelem Času. Příslušníkem Věčnosti se mohl stát jen

člověk zrozený v Času, obyvatel Času. Ve Věčnosti se nikdo nerodil.

    Když mu bylo patnáct, vybrali ho podle přísných vylučovacích

kritérií, o nichž tehdy neměl ani tušení. Po bolestném rozloučení

s rodinou jej přemístili za závoj Věčnosti. Jenže už tehdy mu bylo

zřejmé, že ať jej očekává cokoli, nikdy víckrát se nevrátí. Pravou

příčinu se však dozvěděl až mnohem později.

    Po příchodu do Věčnosti strávil deset roků ve škole jako Začátečník,

pak ukončil studia na úrovni vysoké školy a načal svou třetí

fázi jako Pozorovatel. A až poté se stal Specialistou a zároveň

opravdovým příslušníkem Věčnosti. Člověk procházel tedy vzhledem

k Věčnosti čtyřmi vývojovými fázemi: byl obyvatelem Času,

Začátečníkem, Pozorovatelem a Specialistou.

    On, Harlan, prošel všemi těmito fázemi bez jakýchkoli nesnází.

Dalo by se říci, že úspěšně.

    Jasně se rozpomínal na okamžik, kdy mu skončilo období Začátečníka.

Na chvíli, kdy se stal nezávislým členem Věčnosti, kdy jej

oficiálně uznali za příslušníka Věčnosti, ačkoli ještě neměl svou specializaci.