Každodenní praxe, Bhikkhu Bodhidhamma

Umění naslouchat

Oblast, na kterou se v našem každodenním životě potřebujeme podívat, jsou naše vztahy s ostatními lidmi a to, jak s nimi komunikujeme. A znovu je to obzvláště ta běžná, navyklá komunikace, kterou je třeba odrobotizovat a učinit smysluplnou. Musíme pozorovat, jak komunikujeme se svým partnerem, s dětmi, s kolegy v práci, se sousedy, a porovnat to s pozorností, kterou věnujeme slovu našeho šéfa nebo lékařské diagnóze. Potřebujeme rozvíjet naše umění naslouchat. Když pozorně nasloucháme a věnujeme plnou pozornost tomu, co se říká, začínáme si taky uvědomovat, jak v našich vlastních myslích vznikají názory a podmíněné reakce. Někdy můžeme dosáhnout ve svém naslouchání jistého soustředění, takže nad nimi získáváme kontrolu. Neboť naslouchat někomu znamená slyšet, co říká, jakoby to bylo poprvé. Jestliže takto nasloucháme, bude před naší odpovědí vždy krátká odmlka, během které mysl vstřebává to, co bylo řečeno, a uvažuje o odpovědi. Příliš často se naše konverzace podobá šermířským zápasům. Snažím se toho druhého přimět, aby uznal to, co říkám „já“, a aby „tamten“ člověk souhlasil se „mnou“. Ten druhý dělá úplně to stejné. Není tu žádné naslouchání tomu, co ten druhý vlastně říká, ale pouze tomu, jak to ovlivňuje „moji“ pozici v tzv. „diskusi“. Není divu, že dochází k tolika nedorozuměním a omylům. Když se spolu bavíme, není třeba odpovídat okamžitě. Co je skutečně třeba, je být si opravdu vědom, co ten druhý říká. V poradenství existuje metoda, kdy poradce potvrzuje klientovi, že pochopil, co bylo řečeno. Ukazuje tak klientovi, že ho opravdu poslouchal a zároveň si ověřuje, jestli klientovu situaci opravdu pochopil. Potom, co klient přednese svou stížnost či výklad, poradce řekne něco ve smyslu: „Vy tedy říkáte, že…“ Je to vždycky překrásný moment, kdy se klientova tvář rozjasní a uvolní: „Konečně někdo, kdo opravdu poslouchá, co říkám.“ Někdo, kdo pochopil. Komunikujeme, abychom si navzájem porozuměli. Abychom se vzájemně lépe poznali. Na hlubších úrovních je pak cílem sdílení zkušeností, podpora a povzbuzení. To vše je nemožné pro někoho, kdo nedokáže naslouchat. Taková osoba vychází vždy ze špatného předpokladu a obvykle způsobí trapas. Naslouchání je umění a základní podmínka jakéhokoli vztahu. Lidé, kteří neumějí naslouchat, nedovedou navazovat vztahy. Správně naslouchat znamená být si plně vědom, co druhý říká a cítí.