Květoslav Minařík - Přímá stezka

III. Svět

Obecně se předpokládá, že jen smyslový svět je opravdový a skutečný. Pokud někdo tvrdí,

že existují ještě jiné světy, předpokládá se, že existují pouze v jeho fantazii, subjektivních

spekulacích a klamných domněnkách. A přece jen rozum musí připustit, že mohou existovat,

přihlédne-li k faktům, ze kterých vyplývá, že i tak „pevný“ smyslový svět je neskutečný. Je v

tom notná dávka nadutosti, trvá-li někdo na přesvědčení, že skutečnost je omezena pouze na několik

smyslově zjištěných faktů. Vždyť víme, že jich je tak málo, že v porovnání s vesmírnými

rozměry a formacemi jsou méně než drobnohledný prášek. Takové tvrdé přesvědčení řeší celé

tajemství skutečnosti jako starý teologický názor. Ten chtěl také být na základě Svatého Písma

autoritou a vědět o světě všechno bezpečně. Teprve fakta, zjištěná vědeckým pozorováním, dala

tomuto názoru zdrcující ránu a dokázala, že byl klamný. A tak je to i s přesvědčením, že reálné

je jenom smyslové jsoucno.

Jako pokrokoví lidé si své názory na skutečnost musíme tvořit opatrně už proto, že často

můžeme být překvapeni vědeckými poznatky, k nimž věda dospívá přes všechen konzervatizmus

vědců. Nesmíme říkat, že náš poznatek je naprosto správný a konečný, když nám zítřek

může přinést nové poznatky, které předešlé opravují. Musíme alespoň částečně uznat, že ve

vesmíru, jehož rozměry jsou nepředstavitelné, může existovat ještě trochu víc než těch několik

fakt, která jsme zjistili. Nechceme snad ze sebe učinit nějakou výjimku nelogickým názorem,

že mezi miliardami, ba mezi biliony vesmírných světů je jen naše země schopna vytvářet život.

Není rozumné, jestliže se někdo domnívá, že v těch nekonečných prostorách Velkého Prázdna,

kde se vzájemně prolínají síly přitažlivosti, není nic, poněvadž to nelze uchopit rukama. Věda

nám prozradila, že z celkového záření vidíme jen nepatrný úsek. A přece chce člověk tvrdit, že

je skutečné jenom to, co vidí. To je úžasná naivnost. Lze ji omluvit jenom tím, že v něm převládá

sklon dívat se na všechno z hlediska pozemského užitku. Tento názor, ačkoli je původcem

utrpení a nevědomosti, je podložen jen zvířecím lpěním na tělesném životě a strachem před

poznáním širších obzorů.

Jako se to má se zářením, tak je to i s hmatatelným světem. Můžeme nahmatat jen nepatrný

úsek ze všech silových vibrací. Vibrace rychlejší nebo pomalejší než ty, na něž je naladěn

náš hmat, hmatově prostě nevnímáme. Proto se domníváme, že nehmatatelná existence, o níž

někteří lidé mluví, je pouze pomyslná a neskutečná. Je To však jen skutečnost nám cizí, která,

je-li poznána, přináší rozřešení mnohých záhad našeho života.

Ve vesmíru jsou skutečnosti, jež se od sebe kvalitativně liší. Kvalitu tvoří vibrace univerzální

síly. Hmotné tělo je vibrací sil určitého stupně, proto je hmatatelné a viditelné. Duševní

síly takové nejsou, i když je zjištěno, že existují; vytváří je chvění univerzální síly, která má

jinou rychlost. Následkem toho náleží do jiné sféry. Ale i duševní síly se dále třídí, neboť jsou

kvalitativně rozdílné. Tím vznikají různé světy, které mají svá zvláštní pojmenování i povahu.

Poznáme-li je, rozřešíme tajemství života. Přestaneme považovat vědomý život za existenci

závislou na tělesné formě a zbavíme se utrpení. To je také účelem bádání v různých pláních

vesmíru.

Protože vibrací, jež nemůže zachytit světsky orientovaný člověk, je ve vesmíru nesčetně,

lze předpokládat, že i sfér bude mnoho. Má se dokonce za to, že každý výraznější čin je zařazen

do zvláštní sféry a tam že vibruje v podobě příčiny, dokud se tam nevtělí bytost, která jej

vykonala, a neprožije jej znovu v podobě nějakého výsledku. Stejně je tomu s myšlenkami a

s jinými duševními silami. A poněvadž jsou činy i myšlenky povahově rozdílné, jsou takové i

sféry, do nichž jsou zařazovány. Temné a zlé sféry jsou naplněny fluidy zlého myšlení a konání.

Jejich vibrace jsou pomalé a hutné, a proto jsou považovány za nízké. Zato zase dobré myšlení

a činy jsou životními silami vyšších sfér, neboť jsou světlé a tedy rychlé v pohybu. Tím jsou

vlastně sféry rozděleny.

První a nejnižší sférou je sféra zbytků neboli bytostí, které vznikají z výparů mrtvoly.

Ty se udržují kolem hrobů a holdují smyslnému životu. Nemají vědění a jsou udržovány při

životě fluidy, jež vznikají z chtíčů, jimž člověk podléhal zaživa. Jsou mnohdy považovány za

astrální bytosti. Ve skutečnosti však vznikly vyzařováním životní síly, obtížené vášněmi, jež

ještě určitou dobu po smrti zůstává soudržná. Proto je můžeme pokládat za útvary složené z

pudů a pozemských sklonů, které se u člověka projevovaly za jeho života.

Sféra přírodních útvarů. Vznikla vyzařováním nebo vypařováním hrubé země jakožto

stavební látky. Proto tvary této sféry jsou dost podivné. Jsou však podobné bytostem, jež vznikly

z lidských vášní.

Sféra bytostí stvořených lidskými vášněmi. Představuje se nejzrůdnějšími fantomy. Neúplná

zvířata strašného vzezření, cárovité lidské postavy, nemohoucí i divé bytosti apod. Její

fantomy někdy kreslí magikové, kteří je postřehli při evokacích.

Sféra bytostí vzniklých z myšlenek. Tyto bytosti se sice od sebe velmi liší, ale mají jednu

společnou vlastnost. Pohybují se ležmo, asi tak, jako by plavaly v astrální látce. Jsou to ony

bytosti, o nichž se zmiňuje L. Bulwer v románě Zanoni.

Sféra duchů nižších, samostatných. Jejich vzhled je čistě lidský. Jsou to bytosti dosti

temné a nevědomé. Lze se od nich nanejvýš dozvědět, co se děje v rodině příbuzenstva tazatele.

Jejich starosti jsou lidské.

Sféra duchů lidských, jejichž nositelé jednali pod vlivem přírodních sil. Ti se celkem

neliší od svých nositelů, neboť se u nich projevuje tatáž nejistota a směs vědění a nevědomosti.

Proto jsou povahově rozdílní.

Sféra elementálů neboli bytostí, žijících v jednotlivých živlech. Jsou to bytosti podobou

dost rozdílné, často tak jako člověk a zvíře. O způsobu jejich života lze říci málo, neboť není

zvláště barvitý, ale zdá se šťastný. To proto, že elementy jsou vždy mladé, neboť jsou zárodečným

činitelem skutečného živlu. Tvrdí se o nich, že se nikdy nevtělují, ačkoliv se dovedou

zhmotnit. Snad se nevtělují proto, že u nich nelze najít pránický prvek v podobě tzv. boží jiskry,

který v člověku představuje vnitřní Já.

Sféra duchů dogmatiků. Tito duchové žijí méně šťastně, protože žijí pro jeden předsudek.

Jejich sféra zaujímá celé ovzduší a lze v ní nalézt mnoho zvláštností ve vztazích mezi duchem

a věcmi. Ze svého osobního stanoviska bych pokládal pobyt v této sféře za nejnešťastnější,

protože je v něm duch člověka vězněn výtvory představ, domněnek a přesvědčení.

Sféra vyšších duchů zahrnuje duchovní bytosti, které se očistily nelpěním na pozemském

světě, ale dosud v sobě neprobudily vyšší myšlenky nebo zřetele. Proto je jejich tělo světlejší,

ale jinak to jsou bytosti v náboženském smyslu nevědomé.

Sféra spravedlivých bytostí se vyznačuje zvláštním světlem, ale jinak v ní převládá osobitost

a z ní prýštící diferencování. Vzniká zde málo bolestných reakcí.

Když odmítneme odměnu (pocit nižšího stupně blaženosti), kterou získáváme ve sféře

spravedlivých bytostí, vstoupíme do Sféry kajícníků. Ta má ovšem také své rozpětí, ale přesto

v ní lze nalézt více duchovního světla a poznání. Je to proto, že v sobě zahrnuje ty, kdo ve větší

míře přemohli tělesnost.

Sféra andělů se vyznačuje tím, že v ní jsou světlí duchové; nenajdeme v ní nic, u čeho by

neznali podstatu. Spíše se zdá, že právě pro tento jejich názor v ní ani neexistují formy jako cosi

odtažitého od subjektu (ovšem domněle).

Sféra bohů, kteří mají těla (trojrozměrná). Tato sféra je plná světla a energie. Najdeme

v ní psychické svazky, které obsahují rozřešené problémy hmoty a tělesného života a vůbec

mnoho užitečného vědění. Tělesní bohové jsou bytosti, které mají těla složená z ohně a světla

a též svítící obličej. Proto jejich zjev může u nevědomého člověka způsobit duševní otřes a

vznik falešných názorů. Odstraníme-li předsudky i strach, bude zjevení těchto bohů užitečné.

Vyvolává totiž inspirace, které cvičícímu člověku pomohou v tělesném životě. Člověk, který se

ocitl v této sféře, se však nemá nechat jejími vibracemi ovládat, poněvadž by ho mohly zdržet

na stezce k dokonalosti.

Sféra dokonalých bytostí prvního stupně. Soustřeďuje v sobě jogíny a mystiky, kteří

dosáhli dokonalého ovládání nižší osobnosti. Proto je jejich sféra dosti šťastná.

Sféra dokonalých bytostí druhého stupně. Rozkládá se přes všechny jemné projevené

světy, poněvadž je ti, kdo sem náleží, ovládají.

Sféra netělesných bohů. Je to sféra, která je na rozhraní světů projevených a neprojevených.

Není v ní možno spatřit žádné bytosti. Přesto však v ní lze pozorovat jakýsi život v podobě

chvění a záření. Jinak se žádná bytost v této sféře nemůže udržet.

Sféra dokonalých bytostí třetího stupně. Je to sféra brahma. Neexistuje v ní nic projeveného,

poněvadž v sobě chová základní sílu všech projevů. Proniká vše, ale není ničím. Proto je

to sféra nejvyšší prázdnoty a blaženosti.

Jsou ještě jiné sféry, ale ty není možno vypočítávat a popisovat. Ostatně myslím, že tomu,

kdo cvičí a jenž se mnohdy setká se zjevy, jež neví kam zařadit, postačí toto rozdělení. Podle

něho může určit, kam zjev náleží, a proto se nebude mylně domnívat, že to, co vidí, je něco

vysokého, ne-li zázračného a výjimečného.