LÉČIVÉ RUCE - John Bernard HUTTON

              Především bych chtěl upřesnit pojem duchovního těla, jak je o něm

řeč v knize. Duchovno je příliš široký pojem. V knize se mluví jen o

astrálním těle člověka, které přežívá fyzickou smrt. Duchovním tělem se

tedy v knize myslí astrální tělo, stejně tak podléhající zkáze jako hmotné

tělo. Dr. Lang praví skrze svého prostředníka George Chapmana:

„George a já jsme jen nástroji božími, jen pomocí boží mohu používat

svoji profesi jako duchovní lékař k ulehčení trpícím.“ Dr. Lang dále praví,

že na Boha už nepotřebuje věřit, neboť o něm ví.

              Tyhle výroky vyžadují vysvětlení, nemají-li vést k mylným

představám pozemšťanů o astrálním životě. Existují dva typy klecí, které

nám zde na světě znemožňují vědět o Bohu. Velká klec - časoprostor,

konkrétněji řečeno celý vesmír, nás udržuje bez mezer v dimenzích

různého druhu, a proto nám nedovoluje vnímat něco, co nemá rozměry.

Malá klec, konkrétněji naše lidské tělo má transformační schopnost př

evádět bezčasové a bezpro-storové na časové a prostorové vnímání.

Tato transformace však probíhá tak dokonale, že nejsme, pokud jsme

tělesní, si vědomi ničeho, co je před transformací. Nemůžeme mít proto

nikomu za zlé, že nevěří na Boha nebo na nějaký duchovní svět. Člověk

je obětí velkého pokušení, že to, co vnímá a co mu dokáže rozum

zprostředkovat jako možné, je jediná skutečnost. To znamená, že

samotné tělo tvoří téměř nepropustnou zeď mezi duchovnem a hmotným

světem s jeho časoprostorem. Jak je tomu potom po smrti? Místo

hmotného těla má člověk k dispozici astrální tělo. Na přechodu

z hmotného těla do těla astrálního se přesvědčil, že neumřel, že tedy

život pokračuje dále. Není mu potom zatěžko přijmout i pojem Boha,

protože právě uzavřenost a zdánlivá definitivní konečnost hmotného

života mu už není překážkou v této víře. Nadto je po smrti nositelem

vědomí; jeho astrální tělo má právě takovou schopnost vázat na sebe

vědomí jako živé lidské tělo. Vědomí samo o sobě není ničím jiným než

něčím propůjčeným z věčného života, pochází od Boha. Je-li astrální

tělo jemnější než tělo hmotné, klade menší odpor tomuto vědomí.

Člověk v astrálu si může snáze uvědomovat, že toto vědomí v něm je

Bůh, jenže se dopouští stejné chyby jako žijící člověk: přivlastňuje si je.

A toto (přivlastňování) přivlastnění je součástí zdi, která stojí mezi

skutečným poznáním věčného života a jím. Dr. Lang, na rozdíl od nás, ví

daleko dokonaleji než my, že veškerou moc k jakékoliv uvědomělé

činnosti má od Boha a je ochoten pomocí ní sloužit trpícím.

              Jestliže Dr. Lang vědomě slouží boží mocí lidem, má k Bohu blíže

než kterýkoliv člověk, který toho není schopen. Přivlastnění

uvědomovací síly u něho potom probíhá daleko jemnějšími cestami než

u žijícího člověka a nemuselo by být vůbec nepřekonatelnou překážkou

k vědomému spojení s Bohem, kdyby mu nechyběl onen kvas, o kterém

mluví Ježíš, že jej vzala žena a zadělala do tří měřic mouky. Řečeno

indicky: Jiskra atmanu odlétla v okamžiku smrti a není, čím by se

zapálilo nebo zkvasilo. K těm jemnějším cestám přivlastnění: Dr. Lang

mluví tou angličtinou, jakou mluvil zda na světě, provádí tytéž operace,

které se naučil dělat zde na světě, všechno však s tím rozdílem, že tam

mu to jde všechno snáze, má k dispozici širší pohled na pacienta než

lékař, může použít prostředků, kterých hmotný lékař nemůže použít, i

když jsou to prostředky obdobné těm, které jsou známy i hmotným

lékařům. Dr. Lang je těmito možnostmi unesen, a kdyby to bylo možné a

měl stále k dispozici dobrého prostředníka, vykonával by svou profesi

navěky. Ani mu nepřipadne na mysl, že si jen prodlužuje možnosti svého

pozemského života, obohacuje je možnostmi jemnějšího těla a

jemnějšího prostředí, může dokonce mnohé procedury zdokonalit, ale

pořád v zajetí téže podoby života, jakého byl svědkem, a nikoliv jen

nezaujatým, už zde za svého pozemského života. - To všechno jsou,

bohužel, jen známky dohasínajícího pozemského života, i když Dr. Lang

se dokonale obětuje. Nemá za svou pomoc nic jiného než vědomí, že

nezištně pomohl. Ale jednoho dne bude postaven před nutnost nechat

všechno, co odnesl z našeho pozemského světa, definitivně

doznít. Prodloužil si významným a velmi vznešeným způsobem život

mezi lidmi a pro lidi, ale nic, co začlo, se nemá udržet, musí to také

končit. To ještě nebude pro Dr. Langa ta druhá smrt, o které se mluví

v Bibli, nýbrž přechod do vlastního astrálního života, ve kterém už bude

dokonce neviditelný i pro ty, kteří už žijí v astrálním světě, ale dosud se

nevypořádali s reminiscencemi z pozemského života. Teoreticky vzato

by bylo ovšem možné prodlužovat do nekonečna onu fázi astrálního

života, jejímž středem jsou vzpomínky na pozemský život. Sám Dr. Lang

říká, že je velmi těžké si vychovat tak dobré médium, jakým je George

Chapman. Až George Chapman umře, nebo aspoň zestárne a nebude

se moci už podílet o své záření, které nutně potřebuje Dr. Lang ke svým

operacím. Aby mohl mrtvý něco dokázat, musí vždycky si pomáhat silou

žijícího. Přesněji řečeno, aby mohl něco dokázat v tomto našem světě.

Na nic z toho, co má Dr. Lang provést jen v astrálním světě, nepotřebuje

hmotného média. A tam začíná vlastní astrální život závislý jen na

záření, které nepochází ze slunce, jako tento pozemský život. Dr. Lang

prozradil jednu závažnou věc, když řekl: „Užívání léčivých vibrací k léčení

nemocných je vědou a ne náboženstvím. Ony tvoří část

přírodních zákonů vesmíru a mohou ve svém důsledku být podle toho

použity.“ (str. 133) Dr. Lang poznává zákonitosti, a jsou to zákonitosti

přírodní, přirozené, které my neznáme a které se zde na zemi dají

uplatnit jen směrem odtamtud sem, těžko opačně. Jednoho dne vejde

zcela jen do oblasti tamních zákonitostí. Pak přestane být od nás

postižitelný. Ani nejlepší médium ho nedostihne. Jednotlivé sféry, např.

hmotná a astrální, jsou od sebe odděleny téměř nepřekročitelně (není-li

k dispozici výjimečně nadaný prostředník) a je tomu tak dobře. Jinak by

se nedalo žít ani tady, ani tam. Člověk by byl rušen v soustředění na

svou úroveň jinými úrovněmi vědomí, a proto by se nemohl na své

úrovni vyžít a rozvinout. Je to drsné, ale to platí v plné míře i o Dr.

Langovi. V tom smyslu je jeho činnost nesmírně velkou obětí pro žijící

lidi a zanedbáme-li vývojové zdržení Dr. Langa a zůstaneme-li zaměřeni

jen na prospěch lidí, měli bychom si přát, aby se takových obětavců

našlo více.

makon.cz/pdf/RUCE.pdf