Malé básně v próze, Charles Baudelaire

Opíjejte se!

Je třeba být stále opilým. V tom je vše: toť jediná otázka. Abyste necítili strašlivé břímě Času,

jež drtí vaše ramena a ohýbá vás k zemi, je třeba opíjet se bez oddechu.

Ale čím? Vínem, poesií nebo ctností, čím chcete. Ale opíjejte se.

A jestliže někdy na stupních paláce, na zelené trávě příkopu, v zasmušilé samotě své jizby, se

probudíte, a opojení již ubylo či zmizelo, ptejte se větru, vlny v moři, hvězdy, ptáka, hodin,

všeho, co zpívá, všeho, co mluví, ptejte se, kolik je hodin: a vítr, vlna v moři, hvězda, pták,

hodiny vám odpoví: “Je hodina opojení. Nechcete-li být trýzněnými otroky Času, opíjejte se;

opíjejte se bez ustání! Vínem, poesií nebo ctností, čím chcete.“