Mediální monopol - M.A. Verick

Globalizace je výhodná zvláště tehdy, když někdo kontroluje nějakou celosvětovou centrální banku, jako např. Světovou banku nebo Mezinárodní měnový fond. V takovém případě se dá obchodovat bez rizika.

Všechny obchody probíhají následovně:

1) Poradci a znalci navštíví zemi a doporučí vládě privatizaci státních podniků. Ty se pak pod cenou prodají malé elitě zahraničních investorů nebo podniků. Příslušní politici té země, kteří o věci rozhodují dostanou 10% buď zcela otevřeně nebo zamaskované jako dobře placené smlouvy poradců. Podplácení se dá dobře zastřít jako smlouva na knihu: politik podepíše smlouvu na knihu s minimální zárukou sumy v miliónové výši, nezávislé na počtu prodaných kusů. Námezní autor sepíše nějakých 300-400 stran, ale na tom vůbec nezáleží.

2) Odbourají se kapitálové bariéry a vznikne tzv. oboustranný tok peněz bez překážek. Z toho nutně vyplyne tento důsledek: elita země, která zná zkorumpované politiky a není tak naivní, aby věřila nadnárodním partnerům, ulije svůj kapitál do bezpečí, třeba do Švýcarska. Protože v zemi chybí kapitál a příjmy z daní nestačí, musí si stát půjčit peníze za vysoké úroky. Ty se platí právě z daní a proto stát nemá dost peněz na infrastrukturu, lékařskou péči, vzdělání atd.

3) Aby se vyrovnalo zatížení úroky, musí se zvyšovat ceny, stoupají příjmy z daní, i zisky nadnárodních koncernů, které do země dodávají své zboží (junk food, spotřební zboží a v průmyslových zemích nezřídka i nepovolené léky) . To vede ke zvýšení cen benzínu a potravin místních výrobců, krize je neodvratná. Obyvatelstvo protestuje. Všeobecný zmatek vede k odlévání dalšího kapitálu. Kdo může opouští zemi. Mezinárodní podniky v roli zachránců výhodně nakoupí s pomocí půjček MMF a Světové banky místní podniky a místní manažeři odchází do zahraničí. Doma zůstanou pracovníci, politici a byrokrati, tedy ti, kdo bez inspirace manažerů nic nevymyslí.

4) Protože přestala existovat místní soutěž, kontrolují nadnárodní koncerny nejdůležitější trhy a diktují ceny nezbytných výrobků ( např. pitná voda, potraviny, léky). Stát se musí zadlužit. Vyšší úrokové zatížení vede k naprosté závislosti na Světové bance, MMF a Světové obchodní organizaci.