Muammar Al-Kaddáfí - ZELENÁ KNIHA

 II. ŘEŠENÍ EKONOMICKÉHO PROBLÉMU: „SOCIALISMUS“

 EKONOMICKÁ ZÁKLADNA TŘETÍ SVĚTOVÉ TEORIE

    Došlo k významnému historickému vývoji, který přispívá k vyřešení problému práce a mezd, tj. vztahu mezi pracujícími a zaměstnavateli, mezi výrobci a vlastníky. Vztah zahrnuje pevnou pracovní dobu, mzdy za přesčasovou práci, různé typy dovolených, minimální mzdy, podíl na zisku a účast na správě. Kromě toho bylo zákonem zakázáno svévolné propouštění a bylo zaručeno sociální zabezpečení spolu s právem na stávku a další ustanovení lze nalézt v téměř celém moderním pracovním právu. Nemenší význam mají změny v oblasti vlastnictví, jako je vznik zákonů omezujících příjmy nebo zakazujících soukromé vlastnictví a převádějících je do rukou státu.

Přes tento nikoli nevýznamný vývoj v historii hospodářské otázky tento problém nicméně dosud v podstatě existuje. Změny, zlepšení a zabezpečení a jiná opatření způsobila, že problém je méně akutní než v minulých stoletích, protože bylo získáno více výhod pro pracující. Avšak ekonomický problém nebyl ve světě vyřešen. Všechny pokusy, které se soustředily na vlastnictví, nevyřešily problém výrobců. Jsou dosud námezdními dělníky, i když vlastnictví bylo přesunuto z krajní pravice na krajní levici nebo mu bylo dáno různé postavení mezi tím.

Pokusy o zlepšení mezd jsou stejně důležité jako ty, které vedou k převodu vlastnictví. Výhody, získané pracujícími, zaručené zákony a ochraňované odbory jsou vše, čeho bylo dosaženo v přístupu k problému mezd. Těžké podmínky výrobců v předvečer průmyslové revoluce se změnily a v průběhu doby získali dělníci, technici a administrativní pracovníci dříve nedosažitelná práva. Avšak ekonomický problém dosud ve skutečnosti existuje.

Tento pokus omezený na mzdy jistě nebyl vůbec řešením. Je to falešný pokus, zaměřený jen na reformu, který je spíše dobročinností než uznáním práva pracujících. Proč se pracujícím dávají mzdy? Protože vykonávají výrobní proces ku prospěchu ostatních, kteří si je najímají na výrobu určitého výrobku. V tomto případě nespotřebovávají svou produkci, ale jsou nuceni vzdát se jí za mzdu. Zdravé pravidlo však zní:

„Ten, kdo vyrábí, je tím, kdo spotřebovává.“

Námezdní dělníci jsou druhem otroků, ať mají sebelepší mzdu.

Námezdní dělník je téměř otrokem ve vztahu k pánovi, který si ho najme. Je dokonce dočasným otrokem, protože jeho otroctví trvá tak dlouho, dokud pracuje za mzdu od zaměstnavatele, ať je jím jednotlivec nebo stát. Vztah pracujících k majiteli výrobního podniku, pokud jde o jejich vlastní zájmy, je jeden a tentýž… Za podmínek panujících dnes ve světě jsou to námezdní dělníci, i když vlastnictví má různé formy… zprava doleva.

Státní hospodářský podnik dává dělníkům jen mzdy a jiné sociální výpomoci, což se podobá dobročinnosti poskytované pracujícím bohatými, vlastníky soukromých společností.

Tvrzení, že v případě společenského vlastnictví příjmy patří společnosti, včetně pracujících v protikladu k soukromým společnostem, kde příjmy patří jen vlastníkovi, je pravdivé. Je tomu tak, jestliže bereme v úvahu všeobecné zájmy společnosti, a nikoli individuální zájmy pracujících, a jestliže předpokládáme, že politická moc, která monopolizuje vlastnictví, je v rukou všeho lidu jako celku a je vykonávána prostřednictvím lidových kongresů, lidových výborů a odborových svazů, a nikoli v rukou jedné třídy, jedné strany, skupiny stran, kmene, rodiny, jednotlivce nebo jakéhokoliv jiného zastupitelského orgánu. Avšak to, co dostávají pracující přímo ve formě mezd, podílů na zisku nebo sociálních výhod, je totéž, co dostávají pracující od soukromých společností. Znamená to, že pracující jak ve státních, tak i soukromých podnicích jsou stejnými námezdními dělníky, i když se vlastníci liší. A tak změna vlastnictví z jednoho typu v druhý nevyřešila problém práva dělníka na to, co vyrobil přímo sám, a nikoli prostřednictvím společnosti nebo za mzdu. Důkazem je, že výrobci jsou přes změnu vlastnictví dosud námezdními dělníky.

Konečným řešením je odstranění mzdy, osvobození člověka od jeho otroctví a návrat k přirozeným zásadám, které definovaly vztahy před vznikem tříd, forem vlády a zákonů vytvořených člověkem. Přirozená pravidla jsou jediným měřítkem, vodítkem a autoritou v lidských vztazích.

Přirozené zásady vedly k přirozenému socialismu, založenému na rovnosti mezi ekonomickými faktory výroby, a přinesly mezi jednotlivci spotřebu, téměř se rovnající produkci přírody. Ale vykořisťování člověka člověkem a skutečnost, že někteří jednotlivci vlastní větší části všeobecného bohatství než potřebují, je projevem odklonu od přirozených zásad a začátkem pokřivení a korupce v životě lidské společnosti. Je začátkem vzniku společnosti vykořisťování.

Analyzujeme-li ekonomické faktory výroby od dávných dob do současnosti, vždy zjišťujeme, že se skládaly ze tří základních součástí: surovin, nástroje výroby a výrobce. Přirozené pravidlo rovnosti je, že každá z těchto složek má podíl na této výrobě, protože, je-li některá z nich odstraněna, k výrobě nedojde. Každá složka má podstatnou roli ve výrobním procesu a bez něho se výroba zastaví. Protože je každá složka podstatná a zásadní, mají všechny složky stejnou důležitost v rámci výrobního procesu. Proto by měly mít stejné právo na to, co se vyrobí. Zasahování jedné složky do druhé je v rozporu s přirozeným pravidlem rovnosti a je útokem na právo druhých. Každá složka tedy má podíl, bez ohledu na počet složek. Nalezneme-li výrobní proces, který může být vykonáván jen dvěma složkami, každá složka bude mít polovinu produkce. Je-li vykonáván třemi složkami, každá bude mít třetinu produkce atd…

Aplikujeme-li toto přirozené pravidlo na starou a současnou situaci, zjišťujeme toto:

V okolnostech manuální výroby se skládal výrobní proces ze suroviny a člověka — výrobce. Později vstoupil mezi tyto dva faktory výrobní nástroj a člověk ho používal ve výrobním procesu. Zvíře může být považováno za příklad nástroje, jakožto jednotka pohonu. Ten se potom vyvinul a zvíře nahradil stroj. Vzrostl sortiment a množství surovin od levných, jednoduchých materiálů až po velice nákladné a složité. Podobně se vyvinul člověk z obyčejného dělníka v technika a inženýra a velký počet dělníků začal být nahrazován několika techniky. I když se složky výroby kvalitativně a kvantitativně změnily, základní úloha a nutnost každého z faktorů se v podstatě nezměnila. Např. železná ruda, která je jednou ze složek výroby v minulosti i přítomnosti, byla zpracovávána primitivně kovářem, aby ručně vyrobil nůž, sekeru, oštěp atd. Tatáž železná ruda je dnes zpracovávána ve velkých vysokých pecích a inženýři a technici z ní vyrábějí stroje, motory a vozidla všeho druhu. Zvíře — kůň, mula, velbloud a podobně — které bylo jednou ze složek výroby, bylo nyní nahrazeno rozsáhlými továrnami a obrovskými stroji. Výrobní prostředky, jimiž byly dříve primitivní nástroje, se nyní staly složitým technickým zařízením. Základní přirozené složky výroby jsou v zásadě konstantní přes svůj velký rozvoj. Základní konstantnost faktorů výroby ukazuje správnost přirozeného pravidla. Po nezdaru všech předcházejících historických pokusů, které nepřihlížely k přirozené zásadě, je nevyhnutelné, abychom se k němu vrátili a konečně vyřešili ekonomický problém.

Předcházející historické teorie přistupovaly k ekonomickému problému buď jen z hlediska vlastnictví jedné ze složek výroby, nebo jen z hlediska mezd vyplacených na výrobu. Nevyřešily skutečný problém, totiž problém samotné výroby. Tak nejdůležitějším rysem ekonomických systémů, převládajících v dnešním světě, je systém mezd, který zbavuje dělníka jakéhokoli práva na jeho produkci, ať je vyráběna pro společnost nebo pro soukromý podnik.

Průmyslový podnik spočívá na surovinách, strojích a dělnících. Výroba je výsledkem použití strojů v továrně dělníky při zpracování surovin. Takto prošlo dokončené zboží k použití a spotřebě procesem výroby, který by byl nemožný bez surovin, továrny a dělníků. Vyloučíme-li suroviny, nemá továrna co zpracovávat; vyloučíme-li továrnu, suroviny nebudou zpracovány a vyloučíme-li výrobce, továrna se zastaví. Tyto tři složky jsou stejně důležité ve výrobním procesu. Bez těchto tří složek nebude výroby. Žádná jednotlivá složka nemůže vykonávat výrobní proces sama. Ani dvě z těchto složek ho nemohou vykonat za nepřítomnosti třetí složky. Přirozené pravidlo v tomto případě vyžaduje, aby podíly těchto tří složek na výrobě byly rovné, tj. aby produkce takové továrny byla rozdělena do tří podílů, jednoho podílu pro každou složku výroby. Důležitá není jen továrna, ale i ti, kdo spotřebovávají její produkci.

Stejné je to v procesu zemědělské výroby. Zemědělská výroba využívá člověka a půdu bez třetího faktoru, nástroje, je přesně stejná jako manuální proces v průmyslové výrobě. Zde se produkce dělí jen na dva podíly v souladu s počtem výrobních faktorů. Ale je-li použit zemědělský stroj nebo něco podobného, dělí se produkce na tři podíly — půda, rolník a nástroj, použitý v procesu obdělávání půdy.

Tak vzniká socialistický systém, jemuž jsou podřízeny všechny výrobní procesy, v analogii s tímto přirozeným pravidlem.

Výrobci jsou dělníci. Nazýváme je „výrobci“, protože slova „dělníci“, „zaměstnanci“ nebo „nádeníci“ již neodpovídají skutečnosti. Důvodem je, že dělníci podle tradiční definice se kvantitativně a kvalitativně mění. Dělnické třídy neustále ubývá v přímé závislosti na rozvoji vědy a stroje.

Namáhavé úkoly, které předtím vykonával značný počet dělníků, nyní dělají stroje. Provoz stroje vyžaduje menší počet personálu; to je kvantitativní změna v pracovní síle. Stroj si vyžádal nahrazení fyzické síly technickou dovedností; to je kvalitativní změna v pracovní síle. Výrobní síla se nyní stala jednou ze složek výroby. Výsledkem tohoto vývoje je, že dělníci se změnili z davu nevědomých nádeníků v omezený počet techniků, inženýrů a vědců. V důsledku toho odborové svazy dělníků zmizí, aby byly nahrazeny odborovými svazy inženýrů a techniků, protože vědecký vývoj je nezvratnou vymožeností lidstva. Takovým vědeckým vývojem bude odstraněna negramotnost a obyčejný dělník, jakožto dočasný jev, postupně zmizí. Avšak člověk ve své nové formě vždy zůstane základním faktorem výrobního procesu.