Utajené dějiny Čech - A. Česal, O. Dvořák, V. Mátl

Podzemí jako přírodní informační stroj

              Podzemní svět je zvláštním místem. Voda a vzduch sem pronikají složitým labyrintem puklin, chodbiček a kapilár, vodoády na ponorných tocích vytvářejí elektrostatický náboj, který je zesilován v indukční smyčce vodou naplněných komor. Do takto připraveného přírodního „stroje“ jsou - ať už náhodně či záměrně - vodním koloběhem vtahovány informace paměťových morfogenetických polí.

              Teorii morfogenetických polí vytvořil britský biolog Rupert Sheldrake a zjednodušeně se dá říct, že jejím obsahem je tvrzení, že každá událost ve vesmíru utváří jakousi matrici, neviditelnou formu, podle níž se následujícící událost snaží řídit. Tato tendence k opakování, známá třeba z rychle narůstajícícch fraktálových obrazců na monitoru počítače nebo na zamrzajícím okenním sklem, je zárukou stability systému. Bez ní by se vesmír okamžitě zhroutil. Protože však každá událost, od přírodního jevu až po lidskou myšlenku vytváří své vlastní pole, dochází ke složitému překrývání a střetům informačních matric a při jejich velké kumulaci může dojít k prudké změně reality. Svět se tedy neustále pohybuje po tenké hranici mezi chaosem a řádem.              

              Paměťové pole, o nichž jsme již mluvili v souvislosti se šamany, mají tedy podle doktora Sheldraka ještě další velice zajímavé vlastnosti - jak postupně narůstají a „prorůstají“, vytvářejí velice svébytný celek, který může ovlivňovat naši zdánlivě neohrozitelnou realitu. Takže o tom, jak bude - alespoň v některých částech - fungovat náš svět, rozhodují nejen v paměťových polích zaznamenané počiny, myšlenky a emoce lidí, ale totéž platí pro nelidi a beztělce. Ale to není všechno. Paměťové pole se pravděpodobně nějakým způsobem váže (alespoň v některých případech) na hmotný nosič. Mezi takové nosiče, jak vám jistě potvrdí všichni psychotronici, patří stěny dutých, uzavřených prostor (dům si „pamatuje“ vraždu, která se odehrála v jeho zdech) a voda. Podzemí, plné dutin i vody, tedy poměrně snadno uchovává informace o činnosti lidí, živočichů, beztělců i nelidí. Proto se postupem času stává skutečně samostatnou svébytnou říší na rozhraní chaosu a řádu. Říší disponujícící díky paměťovým polím úžasnou a z lidského hlediska stěží pochopitelnouinformační sítí, obsahujícící „záznamy“ neustále rozšiřované o nové a nové poznatky. Však také ti, kteří se v dávné historii dokázali „dostat do podsvětí“, rozuměj: napojit se na frekvenci podzemní informační sítě, se již „na povrch“ (do života) nedokázali vrátit. A pokud ano, zůstali svojí zkušeností poznamenáni až do smrti. Nevěříte? Vezměte si třeba starý známý příběh Orfea v podsvětí. Myslím si, že ti, kteří se zajímají o tzv. virtuální realitu a její budoucí rizika, vědí, o čem mluvíme....